Flašinet
Poslední měsíce Sabinu nepřestávala obklopovat znamení osudu, která jako by ji utvrzovala v tom, že je konečně na správné cestě. Poslední roky trávila izolovaná ve svém vlastním světě. Světě knih a šamanských rituálů. Konečně cítila, že ji okolí začíná respektovat a chápat.
Sabina, 46 let, dvě děti, v domácnosti.
I takto by se dal shrnout celý její dosavadní život. Ve skutečnosti byl však mnohem barvitější. Jako mladá životem nezkušená dívka neměla moc štěstí na partnery. Věřte nebo ne, ale být dcerou významného policejního důstojníka není vždy velkou výhrou. Sítem otcových databází neprošel jen tak někdo. A tak se počet potenciálně zajímavých nápadníků vždy zúžil na absolutní minimum. Přesto, nebo snad právě proto, po několika marných letech hledání zakotvila v náruči největšího místního podvodníka. Podvodníka s velkým P, neboť ani po dlouhých letech svého „spořádaného“ života nebyl zachycen policejními radary. Byla to láska jako trám, po které Sabině nezbylo nic než oči pro pláč. Obohacena o nenahraditelnou životní zkušenost se rozhodla pořídit si místo dalšího chlapa pejska. Ale znáte to, jakmile přestanete hledat, přijde to samo. Jednoho pozdního večera při hledání ztraceného času nad skleničkou bílého vína se zjevil ON. Omámen její krásou a možná i roky strávenými ve vojenské službě se odhodlal jednat. Zbývalo jen zvolit tu správnou taktiku. Na to bylo ale potřeba dát si dalšího panáka a pivo. Když nápad stále nepřicházel, přišla sama Sabina. „Ahoj Michale“, no tebe už jsem roky neviděla. Jak se pořád máš? Pamatuješ na naši první společnou večeři?“ V tu chvíli Martin úplně vystřízlivěl. „Michale?“ zeptal se pro jistotu slečny neznámé. Sabina zaostřila svůj zrak (přece jen nosila již několik let brýle na dálku) a uvědomila si svůj hrozný omyl. Ta podoba s jejím bývalým přítelem byla neskutečná. Dnes zpětně se dá tento okamžik považovat za první důkaz existence „jakéhosi“ osudu, vyšší moci.
Martin
byl pro Sabinu ze všech stran výhrou, aniž by to v tu chvíli sama věděla. Nadějný mladý sportovec, na počátku své hvězdné kariéry. Kromě tohoto faktu měl ještě jedno velké plus. Čistý trestní rejstřík. Takže značka IDEÁL. Zato Sabina už tak ideální partnerkou pro budoucího světově známého hokejistu nebyla. Na každé oslavě výročí svatby si od tchýně vyslechla rádoby vtipnou historku o tom, jak starší, osamělá a vychytralá krupiéra ke štěstí přišla. Ten fakt, že Sabina byla již delší dobu hrdou majitelkou vlastního bytu 2kk, do kterého si ON přinesl jen kartáček na zuby a trenýrky, ztrácel každým dalším rokem na významu.
Život v luxusu.
Sabina se stala profesionální manželkou profesionálního sportovce. Pro většinu starších, osamělých a vychytralých krupiérek životní VÝHRA. Ale Sabina to cítila jinak. Několik dalších let se neslo v duchu samoty, čekání a stěhování. Nad vodou ji držely její dvě děti a pravidelné telefonáty od tchýně začínající větou „Tak co Sabinko, už ses naučila konečně vařit?“ Věřte, že pokud byste opravdu nechtěli něco ochutnat, tak je to Štědrovečerní večeře od tchýně. Její pověstná hrachová polévka bez hrachu, bramborový salát bez majonézy a místo kapra vepřový řízek smažený na přepáleném tuku, vždy zaujímali posvátné místo na jejich Štědrovečerní tabuli. Neboť co se v mládí naučíš, nikdy neměň😊.
Není tedy divu, že po konci Martinovy úspěšné kariéry a návratu zpět do rodného městečka se Sabina rozhodla chytit život opět pevně do svých rukou. Začala studovat vysokou školu, pořídila si desítky esoterických knih, navštívila několik šamanských rituálů. Dělala vše, aby našla opět sama sebe. Hledala a nacházela. Když však jednoho dne přišla domů nadšená z koupě nového šamanského bubnu, pochopení nenašla ani u své tchýně. Konečně mohla prožít jednu narozeninovou oslavu podle svých představ, s bubnem a bez tchýně. Tentokrát to ale bylo jiné. Vše bylo jiné. Buben jí vnesl do života víc, než si všichni mysleli.
Osudová znamení.
Zjevovala se všude kolem. Pravděpodobně tam vždycky byla, jen nebyl správný čas je vidět. Každá nová situace ji ujišťovala v tom, že je její cesta správná. A Sabina se rozhodně na své nové cestě životem nenudila. Právě naopak.
Toho dne se chystala opět do školy. Oblékla se ve svém oblíbeném stylu ala esoterická hippie žena. Dlouhá volná sukně, dlouhá vytahaná halenka, čelenka a rozpuštěné vlasy. Nezapomněla ani na svůj oblíbený buben. Když opouštěla dveře domu potkala Martina. Ten se na ni s úsměvem podíval a neodpustil si vtipnou poznámku. „No ty teda vypadáš. Už ti chybí jen flašinet.“ Jak symbolické. Když se po škole chystali všichni spolužáci do jídelny s ultra zdravým menu, Sabina se rozhodla jinak. Dnes ji to táhle zcela jinam. Nevěděla kam, prostě šla. Najednou tam stála. Restaurace u mlsné kočky. Hamburgery, hranolky, pivo. To bylo přesně ono. Vplula dovnitř. Jen ona a její buben. Když procházela kolem stolu plného mladých moderně oblečených mužů letem se ohlédla. Věděla, že rozhodně nezapadá do jejich škatulky. Po chvíli jeden z mužů přistoupil k jejímu stolu. „Mohu si přisednout?“ Sabina se nebránila. Byla velmi otevřená, poznávala ráda nové lidi. Jaké překvapení ji čekalo na konci rozhovoru, když se dozvěděla, že se jedná o majitele restaurace. Tohle ovšem nebylo jediné překvapení. Než stihla restauraci opustit, muž k ní opět přiběhl se slovy: „počkejte, rád bych Vám dal malý dárek.“ Po chvíli se vrátil a držel v ruce malý flašinet 😊
Sabina se usmála, jen ona věděla.